Vždycky nás učili, že se máme chovat slušně, být hodné, nemyslet jen na sebe a brát ohledy na ostatní. Upřednostnit svoje vlastní potřeby před potřebami ostatních by totiž mohlo znamenat, že jsme sobecké, arogantní nebo sebestředné. Být hodná a slušná holka je sice fajn, jenže většinou časem zjistíme, že touhle urputnou snahou všem vyhovět, děláme mnohem víc to, co chtějí ostatní, než to, co chceme my samy. Zjistíme, že mnohem víc upřednostňujeme potřeby ostatních, než svoje vlastní. Chceme se zavděčit svým rodičům, vrstevníkům, učitelům, partnerům nebo dětem a ve snaze, že budeme dělat všechno, co se od nás očekává, věříme, že nás bude mít někdo víc rád. Že tím získáme větší hodnotu. Bohužel se ale stane přesný opak.
V neustálé snaze a kolotoči událostí, kdy děláme pořád něco pro ostatní a na nás samotné už jaksi taksi nezbývá moc času, se začneme cítit vyčerpané, unavené, frustrované, bez motivace a bez vlastní hodnoty. Žádný vděk a ani větší láska od ostatních nepřichází. Za to výčitky vůči sobě samé, stres, únava a špatná nálada, ty se objeví vždycky.
Od kdy jsou ale potřeby ostatních důležitější než ty vaše? Na které planetě platí pravidlo, že nejdřív se musíte rozkrájet pro všechny ostatní a pak padnout vyčerpáním? A proč by nemohlo všechno ostatní počkat nebo proč byste zkrátka nemohly říct “NE” na něco, co se vám zrovna dělat nechce?
Nastavit si svoje vlastní hranice, naučit se říkat NE a postavit sama sebe na první místo není projev slabosti nebo sobectví. Je to projev vaší vlastní sebehodnoty a odvahy. Abyste totiž mohly s láskou a odhodláním pečovat o své okolí, pracovat na svých projektech a pomáhat ostatním, musíte ze všeho nejdřív pomoct sama sobě. Vzpomeňte si, co vám říkají, když sednete do letadla! Když se cokoli stane, nejdřív musíte zachránit sama sebe, teprve potom můžete zachraňovat ostatní. Tak to zkrátka je. K čemu vám bude, že splníte přání a představy všech ostatních, když vy u toho vypustíte duši. Pro to tady nejste! Takže si pojďme hned na začátek (a pro jistotu) ujasnit vaše práva.
- Máte právo říkat ne (nebo ano) bez jakéhokoli pocitu viny.
- Máte právo dělat chyby, změnit názor nebo změnit rozhodnutí.
- Máte právo si plnit svoje potřeby a touhy.
- Máte právo vyjádřit svoje city.
- Máte právo vyjádřit svůj názor, i když ostatní nesouhlasí.
- Máte právo, aby s vámi ostatní zacházeli s respektem, ohleduplností a péčí.
- Máte právo si vybrat, kdo bude součástí vašeho života, a kdo ne.
- Máte právo upřednostnit svoje potřeby, aniž byste se cítily sobecky nebo jste si to vyčítaly.
- Máte právo sdělovat ostatním, kde jsou vaše hranice, co chcete, a co už nechcete.
Naučit se říkat ne a stanovit si svoje hranice se vám asi nepovede jen tak přes noc. Je to proces. A taky trénink. Ale pokud chcete žít tak, jak chcete vy, budete s tím muset začít. A k tomu by vám mohly pomoci následující tipy.
- Vypněte autopilota
Přestaňte automaticky na všechny prosby nebo žádosti odpovídat “ANO”. Zaveďte pro sebe nové pravidlo a než se rozhodnete a na něco kývnete, dejte si čas. Ideálně alespoň 24 hodin. Budete mít možnost celou situaci víc zvážit a popřemýšlet i o svých pocitech a o tom, co doopravdy chcete. Vážně to chcete udělat? Jak se při tom budete cítit? Jak to ovlivní vaše další plány? Jakmile si dáte víc prostoru, odnaučíte se automaticky říkat ano na věci, které dělat opravdu nechcete, a zároveň se naučíte mnohem víc říkat ano věcem, které jsou v souladu s vámi samotnými. A to znamená jediné. Menší pocit zklamání, méně frustrace a větší pocit klidu.
- Zaměřte se na svoje pocity
Zkuste si vybavit nějakou situaci, kdy jste naposledy někomu řekly “ANO” na něco, co jste dělat nechtěly a nebylo to úplně v souladu s vašimi potřebami. Jak jste se potom cítily? Co se vám honilo hlavou? Byly jste na sebe naštvané? Byly jste zklamané? Cítily jste se využité? A proč jste neodpověděly “NE”? Jaký byl ten pravý důvod? Bály jste se konfliktu? Odmítnutí? Cítily byste se provinile? Proč? V některých situacích může být opravdu obtížné říct někomu ne, obzvlášť, když se daná situace týká někoho z vaší rodiny, ale myslete na to, že vždycky můžete říct, jak se cítíte. Vyjádřit svoje skutečné pocity totiž může mnohé změnit.
- Zvažte svoje síly
Ještě než na něco definitivně odpovíte, zkuste si položit následující otázky, abyste si uvědomily, kolik času a energie vás to bude stát. A jestli byste je nemohly využít nějak efektivněji.
- Je opravdu potřeba, aby tenhle úkol byl splněn? Kdy?
- Je potřeba, abych to udělala já? Existuje i jiná možnost?
- Je potřeba to udělat hned? Nebo kdy nejpozději?
- Jděte ještě víc do hloubky
Možná je na čase udělat si takovou malou inventuru. Dejte si trochu času (a klidu), zamyslete se a udělejte si seznam věcí, činností nebo úkolů, za které přebíráte odpovědnost a často je děláte, i když nechcete (jak doma, v práci nebo mezi přáteli). Až budete mít hotový svůj seznam, projděte si ho bod po bodu a položte si následující otázku: Dělám to proto, že chci, nebo proto, že mám pocit, že musím? Vnímejte své pocity a buďte k sobě opravdu upřímné.
Pokud narazíte na úkoly, u kterých jste si naprosto jisté, že vás opravdu okrádají nejen o čas, ale i o energii, zvažte, zda je můžete nějak delegovat nebo navrhnout jinou alternativu řešení, zároveň ale promyslete, jestli není na čase říci těmhle úkolům definitivní „NE“. Snažte se být upřímné nejen k sobě, i ke svému okolí. Nemusíte se omlouvat za to, že vám něco nevyhovuje, ale jakmile podáte upřímnou zpětnou vazbu, vaše vztahy se pročistí a vám se rozhodně uleví. Uvidíte.
A až se do toho pustíte, dejte mi vědět, jak se vám daří!
Vaše
