Od dětství jsem měla pocit, že jsem prostě jiná. Bylo to přece tak evidentní. Vůbec jsem se nechovala jako ostatní děti. Jak by řekla moje maminka, kam mě posadili, tam mě našli. Kolikrát jsem radši seděla doma a něco vyráběla, háčkovala nebo šila na panenky, než abych běhala venku s ostatními dětmi. Nebavilo mě to. Bavilo mě tvořit něco rukama, vařit, péct a ráda jsem si zkrátka dělala věci po svém. Ve škole jsem měla spíš nadprůměrné výsledky a vlastně to na první pohled vypadalo, že jsem spíš takové celkem pohodové a bezproblémové dítě. A když vyrůstáte na malé vsi, kde jste jediná “divná bytost” široko daleko, je to už trochu podezřelé. Bylo. Protože když už začnete i jinak vypadat, nemůže být o jinakosti pochyb.
Strašně rychle jsem totiž vyrostla. Dokonce tak rychle, že jsem většinu svého dětství byla větší než moje o dva roky starší sestra. Začala jsem mít problémy s páteří a kvůli tomu se i musela vzdát svojí harmoniky, na kterou jsem tehdy hrála. Prý abych se nehrbila ještě víc. V páté třídě jsem měřila už 165 cm, vážila 65 kg a měla čtyřicítku nohu. Byl mě prostě kus. Rozhodně jsem ve dvanácti letech nevypadala jako malá roztomilá holčička, ale spíš jako dospívající sedmnáctka. Musím říct, že to bylo vlastně trochu frustrující. Moje “jinakost” se zkrátka potvrzovala každým dnem. Ve svojí vlastní hlavě jsem si vytvořila tak silné přesvědčení o tom, že jsem jiná a divná, že jsem s ním nedokázala vůbec bojovat. Bylo to jako strašák. A bylo jasné, že mě to jednou dostihne. A to se přesně stalo. Ve čtrnácti letech jsem přestala jíst, po čtyřech letech hladovění jsem se dostala na první léčení jako mentální anorektička a bulimička a po dalších pěti letech na druhé léčení, tentokrát už jako sociální fobik.
Já jsem vlastně takový typický příklad a živoucí důkaz toho, že všechny negativní přesvědčení, která si nosíme ve své hlavě a ve svém podvědomí, jsme si postupem času a věku vytvořili my sami. Na základě našich zkušeností, zážitků, vnímání prostředí a společnosti kolem nás a našich reakcí na to, jak a co naše okolí dělá a říká. Ze všech těhle zážitků jsme si vytvořili svojí vlastní pravdu. Pravdu, o které jsme hluboko uvnitř přesvědčení. Pravdu, na základě které si vytváříme náš vlastní svět, na základě které reagujeme na okolní události a situace, a na základě které se chováme k sobě samým.
Jedno je ale jisté. Jestli věříte, že něco není možné, máte pravdu. Jestli si pořád dokola opakujete ve vaší hlavě: “Tohle není možné…” nebo “Já nemůžu…”, máte 100% pravdu. Jak říkal už Henry Ford: “Ať si myslíte, že něco dokážete nebo nedokážete, v obou případech máte pravdu.” Pokud chcete něco ve svém životě změnit, první, co musíte udělat je, ztišit svoji mysl a změnit svoje přesvědčení.
U našich přesvědčení totiž všechno začíná. Naše přesvědčení posilují to, čemu skutečně věříme. To, jaká máte uložená přesvědčení o sobě a o světě, a to, jestli jsou pozitivní nebo negativní, určuje, zda uspějete nebo ne. Jestli dokážete projevit svůj plný potenciál nebo nedokážete. Přesvědčení není nic jiného než myšlenka, které jste se rozhodli uvěřit. Neexistuje nic, co by jí drželo pevně připoutanou na svém místě. Můžete jí kdykoli uvolnit a pustit. Takže, jestli víte, že máte nějaká přesvědčení, která vás brzdí a chtěli byste se jich zbavit, je potřeba udělat jednu věc – změňte je a vyberte si jiná. Taková, která budou pracovat pro vás a posunou vás na cestě vpřed. Věřte mi, že to nemusí být zas tak složité. Musíte je jen najít, uvědomit si je, přetransformovat a dělat to pořád znovu a znovu. A tady máte pár tipů, jak na to
1.Vaše přesvědčení jsou vaše volba. A každá volba jde změnit.
Ať už to chcete slyšet nebo ne, je to prostě tak. Vaše přesvědčení jsou vaše volba. Každé jedno z nich. Všechna přesvědčení, které jste se během svého života naučili a kterým jste uvěřili (ať už vědomě nebo podvědomě) se můžete zase odnaučit. Je jedno, jak těžkou bolest, trápení nebo omezení vám ve vašem životě způsobují, jestli vás brzdí nebo jakkoli negativně ovlivňují. Každé limitující přesvědčení může být změněno a nahrazeno jiným. Lepším a pozitivním. Takovým, které vám bude pomáhat a posilovat vaše sebevědomí. Tohle je první krok, který musíte přijmout a uvědomit si, že negativní přesvědčení jdou změnit.
2.Mapujte a hledejte
Abyste se dokázali zbavit svých negativních přesvědčení, musíte nejdřív vědět, která to jsou. To znamená, že je musíte začít mapovat a hledat. Jak znějí? O čem jsou? Čím se vás dotýkají? V čem vás brzdí? Začněte myslet na to, jak přemýšlíte, co si sami sobě říkáte, jak sami se sebou mluvíte. Vezměte si tužku a papír a začněte zapisovat. Jakoukoli myšlenku nebo formu přesvědčení, která ve vás vyvolává negativní pocity nebo vás brzdí v posunu vpřed, musíte najít a udělat z ní pozitivní verzi. Náš mozek dokáže uvěřit něčemu novému a jinému, ale musíte mu to dát. Většina našich přesvědčení není ani založená na pravdě, jen jsme si je díky několika negativním zkušenostem uložili navždy do podvědomí a začali jsme jim věřit. Tak je najděte a všechna, která už vám nijak neslouží si zapište a zvolte si místo nich lepší a pozitivnější verzi.
3.Jednoduše to změňte!
Když už máte svůj seznam negativních přesvědčení, udělejte si následující cvičení. Napište si ke každému z nich, že to je NESMYSL. Vážně! Udělejte to. To, že to je vaše pravda, ještě neznamená, že to je obecná pravda a skutečnost, a já vám říkám, že to je NESMYSL. Tak si to napište. A pak se zkuste vážně zamyslet a ke každému ze svých přesvědčení najděte pár důvodů, které opravdu dokazují, že nejsou pravdivá. Zkuste něco najít. Cokoli vás napadne. Nepřemýšlejte hlavou. Co vám říká srdce? Buďte k sobě maximálně upřímní a otevření.
4. Jaké by to bylo…?
Teď si zkuste říct, jak by váš život vypadal, kdybyste si tohle všechno o sobě nemysleli nebo jste takhle o sobě nemluvili. Jak by se vám žilo bez těch negativních přesvědčení, které vás limitují a brzdí? Jak by se váš život změnil? Co by bylo jinak? Jak by vypadaly vaše vztahy, vaše práce, váš osobní život? Co by se změnilo ve vaší mentální, emoční, fyzické nebo finanční sféře? Zkuste si představit sami sebe bez každého jednoho negativního přesvědčení a popište co nejvíc do detailu, jak by se váš život změnil.
5. Formulujte ho do slov
Zkuste každé vaše negativní přesvědčení přeformulovat do pozitivní věty. Takové, která pro vás bude v danou chvíli uvěřitelná a smysluplná. Dám vám konkrétní příklad. Když jsem se začala podruhé léčit s diagnózou „sociální fobie“ a přišla jsem na svoje první skupinové sezení, měla jsem říct s čím jsem se přišla léčit. Co je vlastně ta “moje věc”. Tak jsem odvětila, že jsem tak strašně tlustá a ošklivá, že nemůžu prostě chodit ven mezi lidi. Všichni na mě samozřejmě koukali trochu jako na blázna. Dodneška si ten obraz pamatuju. Ale kdyby mi tenkrát někdo řekl, že si mám místo toho “tlustá a ošklivá” (i když jsem nosila velikost 36 a měla pár kilo přes 50) pořád dokola opakovat, že jsem “krásná a hubená”, ťukala bych si na čelo a ani bych s tím nezačala. Přišlo by mi to prostě jako nesmysl a až příliš neuvěřitelná věc. Takže to pojďme zkusit jinak. Úkolem je, změnit negativní alespoň na neutrální až pak na pozitivní. Takže moje věta zněla: “To, že nosím velikost 36 neznamená, že jsem tlustá a ošklivá. Je úplně v pořádku to, jak vypadám. Dokážu přijmout sama sebe, svůj vzhled a váhu.” Všechna slova, která si říkáte pro vás musí být přijatelná, abyste dokázali snadněji přijmout změnu. Opakujte si vaše věty tak často, jak budete potřebovat. Můžete si je každý den zapisovat do diáře nebo do notýsku. Pamatujte, že praxe dělá mistra. A čím častěji si budete vaše pozitivní (nebo neutrální) věty opakovat, čím rychleji se vám zaryjí do podvědomí a vytěsní vaše stará negativní přesvědčení.
Tak do toho. Na nic nečekejte a zkuste začít hledat a trénovat hned. Uvidíte, že čím dřív začnete, tím dřív uvidíte výsledky. A pamatujte, že to, jak se cítíte uvnitř dost úzce souvisí, jak se cítíte zvenku.
A pokud byste pro sebe chtěli udělat ještě něco navíc, tak pak jsem tady pro vás a prostřednictvím koučinku vám můžu pomoct na cestě k většímu sebevědomí a větší sebejistotě.
Vaše
